příběh mé kytary

Hraji na kytaru, jako málokdo na světě.

Základ je mít hudební sluch a ten já mám takřka absolutní,asi jako Leoš Mareš.

Jako dítě jsem vystupoval v dětském souboru Ostravička a už tam mi došlo, že hudba a tanec je to jediné, čemu se chci v životě věnovat.

V deseti letech jsem začal navštěvovat turistický oddíl Hadi na Stanici mladých turistů a tam se na kytaru hrálo pravidelně, skoro pořád.Kytara mě oslnila , jako žádný jiný hudební nástroj a taky styl folk a coutry se mi zdál, jako pravý ořechový.

Na šestiletém gymnáziu hrál skvěle na kytaru můj nejlepší přítel,seděli jsme spolu v lavici.

Krásně zpíval a zahrál téměř vše, hlavně vybrnkávačky úžasné a holky na něj strašně letěly.

Tak jsem se rozhodl , že musím hrát taky.Jenže malér v podobě mých malých dívčích dlaní mi nedovolily chytnout žádný akord.A tak jsem si tu kytaru položil na ležato na kolena a vymyslel si prstoklad vlastní,originální.

Kdo, kde, kdy  mě viděl hrát a zpívat žasnul.